Podávání vína

Víno, jako královský nápoj, si zaslouží, abychom se k němu chovali tak, jak mu přináleží-tzn. s úctou a určitou obřadností. A jak by mělo takové správné podávání vína vypadat podle vžitých západních společenských pravidel? To si hned povíme.

Jsme-li v restauraci nebo ve vinárně, číšník nebo sommelier by měl námi objednanou láhev servírovat především tak, aby měla předepsanou teplotu.

Mladá bílá vína 9 - 10 °C

Starší bílá vína 10 - 12 °C

Červená vína 11 - 13 °C

Těžší červená vína 14 - 16 °C

Vína šumivá 6 - 8 °C

Vína dezertní 10 - 12 °C

Vína kořeněná 9 - 10 °C

Ideální konzumní teplota se v mnoha případech liší podle té které země. V našich podmínkách se osvědčují uvedené teploty.

Dále by měl číšník víno představit. Řekne něco o výrobci, popřípadě o dané odrůdě a ročníku. Přitom drží láhev tak, aby hosté mohli vidět etiketu. Číšník by měl umět číst etikety a měl by poznat i původ jednotlivých vín.

Když je host spokojený s představovaným vínem, dá pokyn číšníkovi, aby láhev otevřel. Jde-li o červené víno, měl by láhev ovázat bílým ubrouskem. /Ale může i bílé víno./ Tento ubrousek by měl zachytit kapky při dolévání pohárů.

Staniolová nebo hliníková záklopka se neodstraňuje celá, ale nožíkem /který je součástí číšnické vývrtky/ se odřízne na horním okraji asi pětimilimetrová část od ústí láhve. Zbytek spodní části zůstane na láhvi. A proč se tento úkon dělá kousek pod okrajem a ne přímo na okraji, prostě co nejjednodušeji tak, abychom se dostali ke korku? To proto, abychom se při nalévání vyhnuli kontaktu vína s materiálem záklopky.

Poté je třeba otřít okraj láhve suchým ubrouskem. Při odzátkovávání vývrtkou zavrtáme do středu zátky tak hluboko, abychom ji neprovrtali, protože bychom museli korek lovit párátkem nebo ubrouskem ze sklenky. Tahem zátku povytáhneme až k ústí hrdla láhve a potom ji vytáhneme rukou. Tento drobný, ale důležitý úkon servírování děláme diskrétně a bez zvukových efektů. V restauraci toto samozřejmě dělá číšník nebo sommelier. Vytáhnutou korkovou zátku by měl číšník dát hostům na tácku k dispozici, aby si k ní mohli přičichnout. Je to vlastně první seznámení se s kvalitou vína a podle "zdravotního stavu" zátky můžeme soudit za jakých podmínek víno v láhvi leželo. Pokud je zátka ve špatném technickém stavu, zpravidla se to projeví i na vůni a chuti vína. Může signalizovat některé nedostatky nebo vady vína.

V takovém případě musí číšník víno nenápadně ochutnat, aby se přesvědčil o jeho stavu. Pokud zátka a víno nejsou v pořádku musí otevřít víno téže značky a ročníku.

Před naléváním je třeba znovu opatrně otevřít hrdlo láhve ubrouskem. Poté číšník odlije trochu vína osobě, která jej objednala. Host se ochutnáním ubezpečí, že je víno správně vychlazeno a neobjevují se v jeho chuti žádné vady způsobené např. špatným uskladněním vína. Když je host s vínem spokojený, dá pokyn číšníkovi, aby obsloužil ostatní hosty u stolu. Nalévá jim podle pravidel z pravé strany. Nakonec dolije pohár tomu, kdo pohár ochutnával. Ten by měl ovšem nejlépe vzorek vína nejdříve dopít, aby mohl číšník nalévat do prázdné skleničky. Dolévání sklenek samo o sobě je diskutabilní úkon. Dobrým zvykem vždy bylo obsah skleniček dolévat znovu až po jejich úplném vyprázdnění. Tradicionalisté se jistě této zásady budou držet i nadále a ani my v tomto případě nemůžeme udělat chybu, napodobíme-li je. Časem bylo povoleno dolévat nedopité červené víno a začátkem 90.let i bílé. Vrátíme-li se ovšem k původnímu zvyku, uděláme jen dobře a přestanou zmatky a dohady. Vyhneme se tak zbytečnému faux pas.

Sklenky je nejlépe dolévat maximálně do dvou třetin jejich
objemu. To proto, aby si mohl každý s vínem ve sklence mírně "zatočit". Rozprostře-li se tímto způsobem víno po skle, uvolní se tím více z vína buketní /aromatické/ látky a host má z vína větší požitek.

A teď ještě další jemnosti a doplnění....
Pokud by se nám náhodou stalo, že se nám dostane do rukou láhev opatřená místo korkovou plastovou záklopkou, otevíráme ji tak, že ji asi 3 mm od vrcholu odřízneme.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.ahaho.cz